Historie Hasičského sboru v Sokolnicích

Obec Sokolnice leží na rovině a čítá 185 domů s převládající krytinou křidlicovou. V obci je cukrovar a pivovar. Dobrovolný sbor hasičský byl založen roku 1892 a jeho zakladateli byli August Bébar - učitel, František Dvořák - rolník, Otokar Hamřík - příručí při hospodářství, Karel Kervitz - řídící učitel a Josef Raab - účetní v cukrovaru. Téhož času byl starostou obce Jakub Umlášek - rolník. V obecní radě byli Josef Daněk, Ignác Fasora a František Nejezchleb, taktéž rolníci. Tito všichni byli sboru příznivě nakloněni.

Prvním předsedou sboru byl Antonín Proskovec - ředitel cukrovaru, náčelníkem František Dvořák - rolník a jednatelem August Bébar - učitel. Sbor pod tímto vedením pracoval 6 let.

Poté se stal předsedou František Dvořák - rolník, náčelníkem Otokar Hamřík - příručí ve velkostatku a jednatelem August Bébar - učitel. Členy sboru byli Martin Brumla, Václav Burk, Alois Bělohoubek, Tomáš Brumla, Josef Čech, Ondřej Černý, Josef Cupák, Josef Čech, Josef Doležal, František Doležal, Petr Doležal, Antonín Galle, Antonín Froněk, Mukuláš Haluza,Otokar Hamřík, Jan Hrouzek, Antonín Horák, Josef Kuda, František Klíč, Josef Kušel, August Krbílek, František Kučera, Viktorin Macka, Josef Maštalíř, František Mrkvica, Alfred Neubaruer, August Nejezchleb, Jan Oprchal, Antonín Páral, Ondřej Popela, Viktorin Pavlíček, František Podloucký, Vincenc Pustina, Josef Sigmund, František Sekanina, Vincenc Sekanina, František Sedlák, Karel Sekanina, Josef Sekanina, Václav Šmíd, Jakub Štefl, Josef Ustohal, Jan Umlášek, Josef Vykouřil, Josef Zelený a František Žabrkotský.

• z občanů sokolnických
• ze zaměstnanců cukrovaru
• z čety dělníků na velkostatku hraběte Mittrovského

Každá z čet měla kolem 20 mužů. Tyto čety tvořily sbor pod společným vedením, které bylo české. Jako prozatímní zbrojnici a skladiště propůjčila obec hasičskému sboru klenutou sklepní místnost na staré škole v čísle 34 a roku 1904 postavila hasičskou zbrojnici.

Začátkem II. světové války probíhala cvičení CPO-civilní protiletecká obrana, také za účasti družstva žen, které bylo založeno roku 1938. Koncem II. světové války v roce 1945 vyhořela při leteckém náletu celá řada domů v obci. Byl to jeden z nejhorších pohledů pro hasiče, protože na všechny ohně nestačili. Požárů bylo na 30 a proudy jen 3. Požární nádrže byly brzy vyčerpány a pumpy z ostatních zdrojů nestačily. Při záchranných pracích pomáhali i maďarští vojáci. Při tomto náletu nikdo naštěstí nepřišel o život, k úhoně ovšem přišlo mnoho dobytka a drůbeže. Při odchodu německých vojsk z vesnice jimi byl zapálen cukrovar, kde byla uschována původní kronika sboru, razítko a jiné zápisy, vše shořelo. 

Po II. světové válce byl sbor ochuzen o mnoho výzbroje a výstroje. Začaly se však pravidelně pořádat ostatkové průvody a zábava s tím spojená. Prvním automobilem přiděleným jednotce byl osobní vůz Daimler-Benz v roce 1951.Jeho oprava byla velmi náročná, ale po čtyřech zkušebních jízdách již byl automobil používán k požárnímu útoku. Tento vůz byl roku 1959 odvezen z neznámých důvodů do kovošrotu. Tou dobou již ve sboru sloužila Tatra 805 s čerpadlem PS8, a to od roku 1957. Tento vůz byl dovezen jako úplně nový z tatrováckého výrobního závodu. V tomto období měl sbor 30-50 členů, pravidelně se zúčastňoval pořádaných cvičení, soutěží dospělých i mládeže a zasahoval, kde bylo třeba.

Téměř deset let před postavením nové hasičské zbrojnice byl stav původní zbrojnice tak děsivý, že se vedení sboru rozhodlo zříci zodpovědnosti za techniku a svěřený materiál a sdělilo Národnímu výboru, že sbor přestává být akceschopný. Přes sliby Národního výboru zůstávala situace beze změny a v roce 1970 došlo k protestu a odevzdání klíčů od zbrojnice na MNV. V následujícím roce nebyla uspořádána výroční členská schůze. Hasičský sbor neuspořádal ani obvyklé ostatky a ostatkovou zábavu, akce se ujal Spolek drobného zvířectva. Stavba nové požární zbrojnice začala až v roce 1972 bouráním dvou stodol na č. 48 a v roce 1977 při příležitosti 85 let trvání sboru byla předána k užívání. Zbrojnice se stavěla 5 let v rámci „akce Z“ a hasiči se zavázali odpracovat na ní 1500 brigádnických hodin. První cisterna byla zakoupena v roce 1983 a jednalo se o automobil Škoda s označením CAS 16 RTH (tzv. Trambus), za 18.000,- Kč od ZPU Brno.

Smutným rokem pro náš sbor byl rok 1986, kdy zemřel dlouholetý člen bratr František Němčanský.

My jsme dobrovolný sbor

jádro národa,

naším heslem vždycky buď,

volnost svoboda.

Zazní-li pak trubky hlas,

ve dne i v noci,

milerádi spěcháme,

kde třeba pomoci.

„František Němčanský“

Rok na to jsme oslavili 95 let od založení sboru. Již v roce 1990 začal sbor fungovat pod novým názvem „Sbor dobrovolných hasičů“. S novým názvem jsme oslavili 100. výročí založení sboru a začala novodobá historie sboru, která se vyznačuje značným nárůstem požárních poplachů. Jsme voláni nejen k požárům, ale i k přírodním katastrofám a dopravním nehodám. Příkladem může být rok 1997, kdy jsme pomáhali odstranit následky „Velké vody“ v obci Kojetín v okrese Přerov. V dalším roce jsme obdrželi zásahový vůz Avia DA 12, který nám obec zakoupila místo vyřazené Tatry 805. Čekání na tento automobil bylo dlouhé, protože Tatra byla vyřazena ze služby již roku 1992. Toto období by se dalo označit za renovační, jelikož jsme se v roce 2006 rozloučili se Škodou CAS 16 RTH (Trambusem) a přivítali jsme Karosu CAS 25, která nám slouží dodnes.

V novém tisíciletí obdržel bratr Antonín Fasora 3. 5. 2002 nejvyšší vyznamenání jaké je možné získat „Zasloužilý hasič“. V tomto roce jsme oslavili 110. výročí založení sboru a podruhé zažili povodně. Tentokráte jsme zasahovali v oblastech na Roudnicku a Litoměřicku, kde jsme uplatnili své zkušenosti z předchozích povodní roku 1997. Po těchto zkušenostech jsme se setkali opravdu s velkým nárůstem výjezdů. Z tohoto pohledu můžeme rok 2007 označit za rekordní, uskutečnilo se v něm 50 výjezdů (pro srovnání před 10 lety byl průměr výjezdů do 10 za rok). Zmíněný rok byl výjimečný i co do délky zásahu - nejdelší zásah trval 5 dní. Celý rok 2007 byl plný nových zkušeností nejen s výjezdy, ale také s pořadatelskou účastí na „rally“, kde jsme zajišťovali bezpečnost na trati při Agrotec-Iveco Rally. Také jsme několik sezón zajišťovali tratě při závodech „Do vrchu“. Při oslavě 115. výročí založení v roce 2007 byl vysvěcen nový prapor sboru, socha sv. Floriána a vůz Karosa Cas 25.

V roce 2014 jsme vyřadili z našich řad vozidlo Avia DA12. V tom samém roce jsme domluvili a přivezli z Mnichova Iveco Magirus, které stálo cca 400000,- Kč a sloužilo u německých profesionálních kolegů. Přivezli jsme si jej po vlastní ose a plně vybavené veškerou technikou. O rok později proběhla kompletní generační výměna výboru sboru. A prvním samostatným úkolem byla příprava oslav k 125. založení sboru, oslavy byly povedené. Pří této příležitosti byl bratr Antonín Fasora dekorován řádem Svatého Floriána. Později v roce 2019 byla naše jednotka vybavena novým speciálním vybavením – defibrilátorem AED. Jedná se o přístroj, který, pokud je dostupný, tvoří nedílnou součást základní neodkladné resuscitace. V následujícím roce jsme byli proškoleni a zařadili vybavení na výjezdové vozidlo. Od té chvíle jsme povoláváni k pomoci při srdeční zástavě.

Následně jsme se museli vyrovnat s úmrtím dvou význačných členů sestry Marie Sedláčkové, 8.3.2019, která v našem sboru zastávala dlouholetě pozici jednatelky a našeho dlouholetého starosty bratra Antonína Fasory, 12.2.2020. Taktéž začala velmi těžká pandemická doba s onemocněním Covid-19, které se rozšířilo z Asie. V této době jsme museli omezit veškerou veřejnou činnost a zaměřit se pouze na pomoc v nouzi. Tato pomoc byla nejvíce zapotřebí po 24.6.2021, kdy se jižní Moravou prohnalo tornádo. Toto tornádo bylo o síle F4 (Fujitova stupnice) a napáchalo mimořádné škody. Byl postižen úsek o délce 26 km a šířce 0,5 km. Kriticky bylo zasaženo 7 obcí, nejvíce: Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice, Hodonín-Bažantnice a Hodonín-Pánov. V dotčených obcích bylo zničeno 1200-1600 staveb (veřejné, soukromé, zemědělské i průmyslové objekty). Škody na majetku byly odhadnuty na 15 miliard korun a ke zbourání určeno 200 domů. Ošetřeno bylo několik set zraněných a celkem 6 osob zemřelo. Pomáhali hasiči a záchranáři z celé ČR včetně armády ČR. Ze zahraničí pomáhali Slováci, Rakušané, Poláci, Chorvati a materálně i Tchaj-wan. I náš sbor pomáhal následky tornáda odstranit. Na místo jsme byly vysláni 3x , jednalo se o organizaci na skládce u obce Hrušky. Také jsme organizovali sbírku materiální a finanční pomoci pro postiženou oblast. Ve sbírce se sešlo krom mnohé materiální pomoci cca za 40 tisíc i hotovost 18 tisíc. Za hotovost byl zakoupen další stavební materiál a dovezen přímo na místo neštěstí s ostatními věcmi ze sbírky.

A znovu jsme přišli o jednoho z našich dlouholetých členů a tím byl Pavel Zíbar, 23.8. 2021, který zemřel po nemoci v 54 letech. Zároveň se našemu bratru Petru Sloukovi podařilo, probojovat se v disciplíně TFA na mistrovství ČR ve Svitavách. I přes pokračující pandemii Covid-19 jsme uskutečnili bezpečnostní školení ve firmě ABB Brno. Na závěr roku jsme ozdobili hasičský vůz vánočními světýlky a uskutečnili vánoční jízdu obcí „Vánoční hasiči“.

Za roky od založení sboru se změnila pozice a smysl dobrovolných hasičů. Přešli jsme od požárů k dopravním nehodám přes přírodní katastrofy, technické pomoci a pomoci záchranné službě se srdečními zástavami. V průběhu 130 let trvání našeho sboru se v našich řadách vystřídala spousta dobrých členů, mužů, žen i dětí. Mnoho z nich, mladých i starých jsme doprovodili na cestu poslední. A stále je nás dost ochotných nasazovat vlastní zdraví a život za život a majetek druhých. Za tento odkaz a poslání patří díky našim předchůdcům, dědům a otcům, kteří v nás zanechali odkaz předků. Velký dík patří i rodinám podporujícím naše členy, bez které by stěží byli ochotni podílet se na této činnosti, často spojené s tragédií a nešťastným osudem.

Tak jak píší první stanovy sboru - 30. dubna 1892

Čl. 1

„Účelem jednoty jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně, by zachráněn byl život a majetek občanů.“